HorrorHub | Strašidelné miesto!

Jela jsem k babičce, ale musela jsem jet autobusem, protože se mamka s babičkou nebaví a vůbec s ní není v kontaktu. A protože mě strašně baví prolejzat půdy šla jsem prozkoumat i tu babiččinu. Babička tehdy jela na nákup a tudíž nikdo nebyl doma. Ještě jsem se pro jistotu podívala z okna a když bylo její auto za zatáčkou, zařvala jsem "JOO!!! celej baráček je teď můj a hlavně půda"...otevřela jsem dveře které se moc nepoužívali vyběhla jsem dřevěné schody, které byli stočené do spirály a vrzaly a stoupala jsem dál. Ááá už jsem nahoře...

Tento přiběh se stal na lyžařském výcviku. Právě jsme měli jít na večerní lyžování. já s mmojí nejlepší kamarádkou Annou jsme se už hrozně těšili. Ten večer jsme jeli na vleku ,který se jmenuje kotva.Po cestě svítilo jen pár lamp a jinak všude byla veliká tma. když jsme nasedli na kotvu asi tak ve čtvrtce začínal les a když byla ta tma tak jsem se s kamrádkou strašili...

Jednou jsem byla s kámoškou Ali a rodinou na dovolený v Americe. Bylo to super až do té doby, dokud nám neřekli co se v tom městě děje. Řekli nám, že tu na jedné skále je jedna malá chaloupka ve které zemřela jedna žena Charlotte. Prý ji někdo 5.6 1996 ubodal. A od té doby každého 5.6 zde straší.

V júli 1957 publikovali francúzske noviny príbeh 54-ročnej Mirelle Genesovej, obyvateľky provensálskeho mestečka Arles. Dňa 16. júla okolo poludnia vzala pani Genesová ako zvyčajne dieťa Catillonovcov na hodinovú prechádzku do blízkeho parku. Pretože bolo krásne počasie, celé Arles sa zabávalo pri rieke, ale park bol takmer vyľudnený. Keď malý Catillon zaspal vo vozíku, pani Genesová si sadla do tieňa na lavičku pod strom. Zrazu všetko vôkol stemnelo...

Mám panickou hrůzu z táborů. Dřív to ale takhle nebylo. Už od malička jsem každé léto jezdila na nějaké tábory a hrozně mě to bavilo. Dokázala jsem si rychle najít kámoše a užívat si léta. Minulé léto to mělo být stejné, jenže nebylo!...